Inzeráty s názvem „půjčím vlastní peníze“ dnes najdete jak na klasických inzertních portálech na internetu, tak i na všemožných plakátech na ulicích, letáčcích za stěrači aut apod. Toto půjčování „přímo“ od fyzické osoby, nebo jak ho chcete nazvat, má samozřejmě dvě stránky – z pohledu půjčujícího a z pohledu toho, kdo si půjčuje. První zmíněnou osobu bude pravděpodobně nejvíce zajímat, proč vůbec by pro něj mohlo mít smysl inzerát typu „půjčím vlastní peníze“ sepsat a vydat, druhého člověka pak bude trápit hlavně to, jak někomu nenaletět a nedostat se do dluhové spirály, či něčeho podobného. V tomto článku se podíváme na pohled věřitele, tedy toho, kdo půjčuje, což si analogicky může převést dlužník na svou situaci, aby věděl, na co si dát pozor.

Já půjčím vlastní peníze

Pokud máte nějaký kapitál a jste alespoň trochu prozíravý, možná vás napadne, jak by ho bylo možné zhodnotit, tedy aby vám něco vydělal. Samozřejmě existuje nespočet spořicích účtů, investičních fondů a dalších finančních produktů, můžete nakupovat nemovitosti, umělecká díla apod., ale jedním z vůbec nejjednodušších nástrojů je půjčit osobám, které to zrovna potřebují. Má to ale jeden důležitý předpoklad – musíte v tom takzvaně umět chodit. Jinými slovy znát právní rámec této problematiky (případně mít právníka) a mít vše promyšlené. Před tím, než zmíněné spojení „půjčím vlastní peníze“ vypustíte do světa, promyslete si několik věcí.

Jak si své peníze zajistit?

Těch variant, které český právní řád nabízí (bavíme se zde samozřejmě pořád o legálních půjčkách s právem povolenými úroky – ne lichvou, které jsou pak státní mocí vynutitelné), je poměrně hodně, ale nejpoužívanější jsou zástava, ručení a směnka s možností kombinací. Co se týče zástavy, je to jednoduché. Při sjednávání půjčky si sjednáte, že z určité movité či nemovité věci dlužníka se stane zástava, ze které se jako věřitel v případě nesplacení dluhu uspokojíte. Movitá věc vám v jednoduché podobě bude předána (lze uschovat například do advokátní či jiné úschovy apod.), u nemovité se to zapíše do katastru. Důležitá poznámka; někdy se věřitelé snaží vydělat na tom, že si sjednají na malé půjčky velké zástavy a doufají, že pak si budou moct v soudním prodeji přijít na vyšší částku. Takhle to ale nefunguje, získáte vždy jen to, co jste půjčili s příslušným penále, úroky, či jak si to sjednáte.

Ručení je institut, kdy si ve smlouvě o půjčce sjednáte, že k dlužníkovi přistoupí do právního vztahu další osoba, která bude ručitelem. Samozřejmě s tím musí souhlasit, není tu vyloučeno kombinovat i například se zástavou, nicméně důležité je, že jakmile dlužník nebude plnit, jde věřitel za ručitelem, který plnit musí nehledě na důvod, proč hlavní dlužník odmítá povinnost splnit. Na něm to pak samozřejmě může vymáhat, ale to už není starost věřitele. Když se nad tím zamyslíte, tak je to vlastně situace – já půjčím vlastní peníze osobě A, za kterou ručí osoba B a ta mi je v případě problémů vrátí a bude je požadovat na osobě A.

Směnka je pak víceméně primitivní institut, kdy věřitel půjčí peníze a dlužník mu stvrdí podepsáním listiny označené jako směnka, že se tak stalo. Důsledkem je mnohem rychlejší soudní řízení v případě problémů (směnečný platební rozkaz), ale zároveň je zde riziko, pokud by se originál směnky zničil. I zde může být ručitel – takzvaný aval směnky.

Poslední poznámka na závěr. Tato právní oblast je poměrně dispozitivní, tedy můžete si dohodnout velký počet věcí odlišně od zákona, nicméně nikdy nezapomeňte na to, aby vaše ujednání byla vždy v souladu s dobrými mravy.

Další články z rubriky

Štítky: , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>